U zakázaných plemen, která jsou často označována jako bojová plemena, se jedná o plemena, která jsou zařazena jako potenciálně nebezpečná. Jejich chov je tedy spojený se zvláštními úkony, o kterých by se chovatel měl bezpodmínečně informovat před pořízením si tohoto plemene.
Kdo je odpovědný za zařazení na seznam zakázaných plemen, kteří psi se na seznamu plemen najdou a zda od těchto psů zásadně vychází nebezpečí, to se dozvíte v následujícím článku.
Od roku 2001 platí v celém Německu všeobecný zákaz dovozu pro určitá plemena bojových psů. K nim patří vedle pitbula a bulteriéra i americký stafordširský teriér a stafordširský teriér. Kromě toho se zákaz dovozu týká kříženců, u kterých je zkříženo jedno z jmenovaných psích plemen.
Tento zákaz se netýká zvířat, která se po zahraničním pobytu se svým chovatelem opět vrací do Německa, a stejně tak nasazených záchranářských psů, psů k doprovodu osob s postižením nebo služebních psů. Navíc je povoleno dovézt psy z uvedených plemen na dovolenou, která trvá maximálně čtyři týdny.
Nehledě na zákaz dovozu určitých bojových plemen v celém Německu si většina spolkových zemí sama stanoví, která plemena k zakázaným plemenům zařadí a která nařízení při jejich chovu se budou muset dodržovat.
Tato takzvaná zakázaná plemena se mohou v různých spolkových zemích lišit. V mnohých spolkových zemích platí zakázaná plemena v zásadě na základě jejich příslušnosti k určitému plemeni jako nebezpečná. Jiné spolkové země naproti tomu rozlišují mezi nebezpečnými plemeny a psy, kteří jsou kvůli svému plemenu domněle nebezpeční. Předpokládané nebezpečí se pak může v běžném případě individuálně v rámci testu charakteru vyvrátit.
V Dolním Sasku, Šlesvicko-Holštýnsku a Durynsku v současné době neexistují žádné seznamy plemen, které by šly nad rámec celostátních nařízení.
Vedle pitbula, bulteriéra a amerického stafordširského teriéra a stafordširského teriéra je tu zařazena ještě celá řada dalších plemen jako zakázaná plemena.
V běžném případě platí pro chovatele zakázaných plemen mimořádná nařízení. Tato nařízení se mohou lišit podle místa bydliště. Chovatelé bojových psů mohou mít například za povinnost předložit výpis z rejstříku trestů. Někdy musí odpovídající psi absolvovat i test osobnosti nebo musí zůstat při procházce na vodítku a nosit náhubek.
Upozornění: Mějte prosím na paměti, že se zákonné předpisy mohou měnit. To platí jak pro psí plemena uvedená v daných seznamech plemen, tak i pro úkony, které se musí při chovu dodržovat. Informujte se tedy při koupi možného zakázaného plemene předem o pravidlech, která platí ve vašem bydlišti.
Aspekt, který by nastávající majitele psa zakázaného plemene měli mít na paměti, je téma daň za psa. Tato daň je totiž v mnohých městech o mnohonásobně vyšší než za jiné psy.
Ve Frankfurtu činí běžná roční daň za psa například 102 eur, zatímco za nebezpečné psy je za rok 900 eur. V Düsseldorfu musí chovatelé psa zakázaného plemene zaplatit 600 eur místo 96 eur. V nedalekém Kolíně nad Rýnem není ve výši daně za psa naproti tomu žádný rozdíl. Tam se za všechna plemena platí za rok 156 eur.
Označení jako bojový pes má bezpochyby v sobě něco nebezpečného. Zda od psa skutečně jen na základě jeho příslušnosti k plemenu vychází nebezpečí, to se ovšem nedá paušálně říci.
Samozřejmě že zpravidla má značně vážnější důsledky to, když se zakousnou velcí a silní psi jako rotvajler nebo argentinská doga. Příčina agrese u psů se ovšem nachází téměř bez výjimky na druhém konci vodítka. Zařazení jako pes zakázaného plemene při tom hraje jen vedlejší roli.
Dobře vychovaný pitbul se může například i přes svoji špatnou pověst bez problémů prokázat jako mírumilovný rodinný pes, který je k dětem velmi ohleduplný a má vysloveně vysoký práh k vydráždění.
Psi nejsou zpravidla od přírody agresivní. Přesto existují vzhledem k charakteru plemeno od plemene velmi velké rozdíly. Ne všichni psi jsou pro začátečníky stejně dobře vhodné. Zatímco plemena jako zlatý retrívr se chtějí svým majitelům například od přírody zalíbit, vyžadují jiná plemena při výchově značně více zkušeností a důslednosti.
Kdo by si chtěl pořídit psa poprvé, měl by se ze všeho nejdříve sám sebe upřímně zeptat, jestli je na tuto úlohu dostatečně vyspělý a zda plemeno jeho volby se skutečně hodí pro začátečníky. Při tom ovšem nestačí se pouze orientovat na seznamu nebezpečných plemen.
V zásadě totiž i u plemen, která nejsou na seznamu nebezpečných plemen, jako malinois nebo německý ovčák se vyskytnou při nedostatečné výchově a vytížení snadno nápadnosti v chování, které se mohou projevit jako vážný problém.
Jak vidíte, nejsou psi zakázaných plemen i přes svoji pověst obecně nebezpeční. Díky rozumné výchově a vytížení, které je vhodné pro jejich typ, se prakticky může každý pes stát spolehlivým a mírumilovným společníkem.
Zařazení jako pes zakázaného plemene při tom hraje jen vedlejší roli. Namísto toho jde v první řadě o zkušenost majitele, který má odpovědnost za to, aby svého psa vychoval tak, že tento pes nebude představovat pro své okolí žádné nebezpečí.
Příchod psa je pro novopečené majitele spojen s velkým vzrušením. Věc, která by však neměla upadnout v zapomnění i přes všechny stresy prvních týdnů, je registrace psa. Proč je nutné psa registrovat,..
