Degenerativní myelopatie u psa je chronické onemocnění míchy. Vyskytuje se hlavně u starších zvířat mezi osmým a desátým rokem života. Někdy se ovšem degenerativní myelopatie může vyvinout už i dříve, což se však stává jen velmi zřídkakdy.
Které příčiny má neurologická myelopatie, kterými symptomy se projevuje a zda se může degenerativní myelopatie u psa léčit, to vám vysvětlíme v následujícím článku.
Přesné příčiny pro onemocnění degenerativní myelopatií byly dlouhou dobu nejasné. Dnes ovšem víme, že je toto neurologické onemocnění přinejmenším u části psích plemen, která jsou tím častěji postižená, geneticky podmíněné.
Degenerativní myelopatie se v první řadě vyskytuje u velkých psích plemen a je rozšířená především u německého ovčáka. Mohou na to ale v zásadě onemocnět i menší psi.
Degenerativní myelopatie je chronická nemoc, která se vyznačuje postupujícím průběhem, přičemž u takto postižených psů může příležitostně docházel ale i k lehkým záchvatům.
Onemocní-li pes degenerativní myelopatií, dochází k degeneraci myelinu v míše v oblasti bederní a hrudní páteře. Toto se dá zpočátku vypozorovat poruchami reflexů, a stejně tak ataxií (poruchou koordinace pohybů) zadních končetin. Takto postižení psi mají sklon zakopávat nebo dokonce padat, když se chtějí například otočit.
V další fázi degenerativní myelopatie pak dochází i k ochrnutí zadních končetin. Toto neurologické onemocnění ovšem nezpůsobuje u psů žádné bolesti.
Pokud u svého psa vypozorujete neočekávané chybné reakce zadních končetin, rozumí se samozřejmě samo sebou, že byste se svým čtyřnohým přítelem měli včas zajít ke zvěrolékaři.
Diagnóza degenerativní myelopatie se však dodnes určuje obtížně. Obrazové vyšetření jako CT a MRT při tom sice mohou pomoct vyloučit další možné příčiny symptomů, jako například nádor nebo výhřez disku u psa.
Dosud je ovšem ještě nejasné, kdy se při tom vyskytnou viditelné změny na míše a zda toto bez výjimky u všech psů znamená degenerativní myelopatii.
V rámci lumbální punkce se mohou někdy prokázat lehce zvýšené hodnoty proteinů. Tyto zvýšené hodnoty ovšem zrovna tak nejsou žádným jasným důkazem stávající degenerativní myelopatie u psa.
To platí i pro výsledky svalové biopsie. Díky svalové biopsii se sice dají prokázat změny spojené s degenerativní myelopatií na struktuře svalů zadních končetin, nicméně takové změny mohou být způsobeny i jinými onemocněními míchy a páteře.
Absolutně jistá diagnóza degenerativní myelopatie u psa je tedy dosud skutečně možná jen zpětně provedenou autopsií.
Degenerativní myelopatie je bohužel nevyléčitelná. Léčebná opatření v zásadě cílí na to, aby se co možná nejdéle udržela pohyblivost psa.
V této souvislosti má rozhodující význam vedle dostatku pohybu fyzioterapie. Může přispět k tomu udržovat svaly a prodlužovat nastoupení poruch koordinace a projevy ochrnutí.
Dojde-li k akutním záchvatům nemoci, může se takto postiženým psům podat případně prednisolon. Jako neúčinné se v praxi prokázalo dosud doporučené podávání vitaminových preparátů. Jelikož degenerativní myelopatie není bolestivá, není třeba v rámci léčby zvláštní potlačování bolesti.
Protože je degenerativní myelopatie zřejmě způsobená genovou mutací, není bohužel možné onemocnění zabránit. Zda se u odpovídající mutace předpokládá gen SOD1, to se dá od určité doby zkontrolovat pomocí genového testu, který byl za tímto účelem vyvinutý.
Za prvé se může tento test použít jako dodatečný stavební kámen v rámci diagnostiky a za druhé pomoci při zjištění rizika onemocnění degenerativní myelopatií u psů, kteří jsou tímto často postižení.
Nicméně pozitivní výsledek testu nutně neznamená, že nemoc musí skutečně propuknout. Může se taky někdy stát, že přes potenciální zvýšené riziko u testovaného psa k onemocnění degenerativní myelopatií nedojde.
Prognóza pro psy s degenerativní myelopatií bohužel nevypadá moc dobře. Zpravidla činí délka života takto postižených psů po vypuknutí a diagnóze tohoto onemocnění jen zhruba dva nebo tři roky. V mnoha případech se na základě postupu nemoci dokonce během 12 měsíců nechávají uspat, aby se ušetřili trápení.
Jak vidíte, jedná se u degenerativní myelopatie o vážnou psí nemoc s těžkými následky. Trpí-li jí váš pes, je určitě pochopitelné, že to pro vás zpočátku znamená velký šok. Nezávisle na tom byste měli samozřejmě udělat vše pro to, abyste svého čtyřnohého kamaráda v každodenním životě podporovali a učinili jeho život příjemným, jak jen je to možné.
V této souvislosti se může vedle pravidelné fyzioterapie doporučit i pořízení ortopedického pelíšku pro psa, a stejně tak dobře padnoucí psí boty a v další fázi degenerativní myelopatie i nosítka jako pomoc pro vašeho psa.
